Vlčkovické čapí Story

Od nepaměti jsou v naší obci dva nejvyšší body a to kostelní věž a tovární komín. Kostelní věž je vysoká 38 metrů a tovární komín 17,5 metrů. Tento komín přináleží k bývalé továrně, která již za první republiky vyráběla bižuterii a ve slévárně se odlévaly mosazné prstýnky. Jelikož obec byla německá, bylo její obyvatelstvo, převážně zemědělci odsunuti do Německa. Do obce přicházejí noví osídlenci a zde osídlují zkonfiskované nemovitosti. Jako první si měli možnost vybrat hospodářské usedlosti vojáci Svobodovy armády – volyňští češi. Taktéž továrna dostala nuceného správce jímž byl pan Středa, který se usídlil ve vile (dnes bývalá budova mateřské školy) vedle továrny. Později ho vystřídal pan Dufek a on se přestěhoval do činžovního domu, kde dostali byty noví zaměstnanci továrny. Jak běžel čas, výroba se omezovala a přecházelo se částečně na jinou výrobu. Například pletiva, pásů na komíny apod.. V této době se do poloviny továrny nastěhovala Strojní traktorová stanice se sídlem ve Dvoře Králové nad Labem.

Když se zde výroba zastavila úplně a zaměstnanci se přestěhovali do vzniklého závodu Elektrokov Dvůr Králové nad Labem a též zde ukončila svoji činnost STS, převzalo celý areál vzniklé Jednotné zemědělské družstvo. V této době se čas od času z komína ještě zakouřilo, ale to jen tehdy, když kovář zatopil ve výhni. Družstvo se vykřesalo z počátečních neúspěchů a začalo si budovat nové opravárenské středisko a tak továrna začala chátrat. Některé objekty byly zbourány, jiné přestavěny na garáže pro zemědělskou techniku. Ale stále čněl nad naší obcí.V roce 1992 se zde objevilo několik čápů, jedni chtěli stavět hnízdo, druzí jim v tom bránili. Proto tehdejší starosta a zároveň předseda družstva pan Jaroslav Otava, za přispění místostarosty pana Kloudy, zajistili od trutnovských hasičů plošinu a na komín uložili kolo od staré sečky. Tímto dnem byla započata éra jarních čapích příletů, ale též podzimních odletů celé čapí rodinky. I když se pro čapí pár udělalo hodně, v tomto roce 1992 čápi mláďata nevyvedli.

Po ukončení činnosti zemědělského družstva, celý objekt bývalé továrny převzal soukromý zemědělec pan Karel Možíš a ze zápisků a poznámek jeho zaměstnance pana Vaňka, se můžeme dozvědět, kdy který rok čápi přiletěli, jestli přiletěli společně nebo po jednom, kolik měli mláďat, ale i kolik napršelo kdy vody. Z jeho zápisků nejen zjistíme, že čápi přilétají koncem března – začátkem dubna, ale i to že v roce 2004 vyvedli pět mláďat, v roce 2005 nastal boj s jiným párem o hnízdo, kde bylo již jedno mládě. To při zápase vypadlo z hnízda. Bylo zraněno, ale náš občan, který pracoval v záchranářské stanici pro zvířata, toto mládě odvezl. Mládě se poté uzdravilo, ale samozřejmě, že už neodletělo. V roce 2006 jsou vidět v hnízdě dvě mláďata a v roce 2007 čtyři mláďata.

Přišel rok 2008 a pan Možíš zažádal o přemístění čapího hnízda a následné zbourání komína, který mu překáží ve výstavbě nové haly, ale i z důvodů bezpečnosti, neboť hnízdo je již dva metry vysoké komínové těleso se naklání. Proto ještě před příletem byla svolána schůzka všech zainteresovaných institucí, aby se vše připravilo na přílet čápů. Po vzrušujících rozhovorech byla přijata verze ochranářů. Pan Možíš vybuduje v blízkosti starého hnízda stožár, na který se umístí počátek hnízda nového, čápi se nechají zahnízdit ve starém hnízdě, vyvést mláďata a ty se potom přenesou na nové hnízdo. Tak se také stalo. Ze starého hnízda na komíně se na naší obec dívala tři mláďata. A tak přišel den „D“ neděle 29. června 2008, kdy přijela těžká technika z HZS Trutnov a tolik očekávané stěhování čapích mláďat mohlo začít. Na nádvoří se sešla dosti početná skupina nejen místních, ale i cizích občanů z okolních obcí a s napětím očekávají ojedinělou akci. Do koše vysokozdvižné plošiny vstupují dva hasiči a člen ochránců přírody a plošina se pomalu blíží k hnízdu. Staří čápi zde nejsou, pravděpodobně se snaží zajistit potravu pro svá mláďata. Po pěti minutách se plošina snáší k zemi a z ní jsou vynesena tři čapí mláďata. Po nezbytné prohlídce ochranářem, se plošina přesouvá k novému stožáru na kterém je pro naše mláďata připraveno hnízdo. A opět se opakuje, akce ale v opačném gardu, kdy jsou mláďata ukládána do nového hnízda. Celá akce je účastníky zdokumentována. Těžká technika odjíždí, plocha okolo nového hnízda se vylidňuje. Hrstka těch nejzvědavějších čeká dál. Co udělají staří čápi, až přiletí z přilehlých polí, kde shánějí pro své potomky potravu? Celý proces se blíží ke konci: Ke starému hnízdu přilétá první z čapích rodičů. Naše oči i fotoaparáty jsou zaměřeny na komín. Čáp je velice překvapen, že hnízdo je prázdné, ale to už přilétá i druhý čáp. Po krátkém ohledání hnízda se ozve nám všem známém klapáním zobáků. Po této předehře se větší z čápů přesouvá na nové hnízdo, kde jsou jejich mláďata. Po krátké prohlídce svých mláďat (hnízdo mají dávno prozkoumané) je vidět normální krmení mláďat. Druhý čáp přilétá na nové hnízdo o několik minut později a též začíná krmit. Tato část byla ta nejdůležitější, slova ochranáře se do puntíku splnila. Nové hnízdiště splnilo svůj účel a čapí rodinka je pohromadě.

Ve dnech 2.7. – 4.7.2008 mizí jedna z nejstarších dominant obce Vlčkovice v Podkrkonoší, nahradila ji sice menší, ale všichni věříme, až po 20. srpnu čapí rodinka odletí, že se mezi koncem března a začátkem dubna naši čápi znovu objeví na novém hnízdišti a ohlásí se svým klapáním zobáků. Vždyť čápi jaksi již zapadli do obrazu naší obce.