Vznik a osudy obce do roku 1848

První zmínka o obci Vlčkovice (Wlczkowicze – Wolfsdorf) je v kupní smlouvě z roku 1415 uzavřené mezi Janem Městeckým z Opočna a Žofií vdovou po Janu Rothsteinovi z Rothze, kde se uvádí, že ves Vlčkovice vznikla v roce 1410 (viz. obrázek níže). Podle trutnovského kronikáře Simona Hüttela mohly být vesnice v Podkrkonoší založeny i před rokem 1410. V té době bylo v oblasti založeno asi 60 vesnic, ale bez udání letopočtu.

Zápis o kupní smlouvě z roku 1415

V jiné smlouvě z roku 1416 je zmínka, že Žofie a Jan z Opočna, kteří vlastnili i část hradišťského panství, uzavřené s Janem Hellerem z Hrádku a Jiřím z Hustiřan, je předmětem této smlouvy i poddanská ves Vlčkovice s vlastní samosprávou. V té době tam byl lenní statek, který patřil pod správu hradišťského hradu (Gradlitz). Na počátku 14. století patřilo hradišťské panství rodu Půtů z Turgova, v roce 1382 je získali Jan a Václav Krušinové z Lichrenburga. Později měnilo panství často své pány. Roku 1415 je uváděno, že k Hradišti patří i ves Vlčkovice, Kohoutov (Koken) s několika poplužními dvory. V lednu 1418 souhlasil Jiří z Hustiřan, pán na hradišťském panství, s přenecháním vlčkovického léna Hanovi z Kohoutova. Byla to dnešní Kašparova Hora (Kristova tma). Po něm získal celé Vlčkovice jeho syn Bohuněk.

Roku 1492 se stali vlastníky Vlčkovic vnukové Hanovi, Václav a Mikuláš Hrabišové z Nové Vsi. Od nich koupil v roce 1504 tehdejší vlastník panství Hradiště Burián ze Schwarzenbergu léno vsi Vlčkovice a Kouhoutova a přičlenil je k hradišťskému panství. Okolo roku 1520 patřila ves Vlčkovice se dvorem Adamovi Silbrovi ze Silbersteinu.

Později přešla ves Vlčkovice na Diviše Slavatu z Košumberku. Ten v roce 1541 prodal hradišťské panství i s hradem, spolu se dvěma poplužními dvory, vesnicí Vlčkovice, částí Kohoutova a Kladrub Mikuláši Petzingerovi z Bydžina za 4500 českých grošů. Po jeho smrti (1561) získal Vlčkovice jeho syn Balcar, který sídlil na statku ve Vamberku. Později Balcarův syn Václav Mikuláš prodal Vlčkovice svým strýcům Albrechtu Ctiborovi a Heřmanu Vilémovi Petzingerovým a obdržel za ně statek Novovamberecký.

Znak rodu Petzingerů na budově bývalého JZD v Horních Vlčkovicích

Heřman Vilém Petzinger si postavil v druhé polovině 16. století ve vsi Vlčkovice (v části Horní Vlčkovice) menší tvrz, kde bydlel. Tvrz později zpustla a v době třicetileté války beze stopy zmizela (okolo roku 1630). Roku 1598 zemřel Albrecht Petzinger a v závěti z roku 1594 rozdělil svůj majetek synům Heřmanu Vilémovi, který dostal ves Vlčkovice s dalšími vesnicemi na té straně a Albrechtu Ctiborovi pak panství Hradiště s dalšími vesnicemi. V roce 1622 propadlo zboží vlčkovické Heřmana Viléma Petzingera z Bydžova, tj. tvrz a ves Vlčkovice se dvorem, České královské komoře za účast na stavovském povstání (1618-1620).

V lednu 1623 Česká komora prodala ves Vlčkovice s tvrzí a poplužním dvorem Albrechtu z Valdštejna, který je v roce 1624 směnil s Máří Magdalenou Trčkovou z Lobkovic za jiné statky. Ta přičlenila Vlčkovice opět k hradišťskému panství.

Po pádu trčkovského rodu a po zavraždění Albrechta z Valdštejna bylo veškeré jejich panství zabaveno. Hradišťské panství s Vlčkovicemi získal František hrabě z Ulfeldu, císařský generál strážmistr, za služby poskytnuté císaři. V roce 1636 přešlo Hradiště na Korfice z Ulfeldu, který ho prodal roku 1652 Octacianu Piccolominimu de Amalfi. Roku 1664 (15. 11.) koupil panství hradišťské i s Vlčkovicemi generál jízdy hradě Jan Špork (Sporck) od markraběte Leopolda Viléma Bádenského. V čele panství byl vrchní hejtman, který byl pod přísahou a plnil povinnosti podle příkazů pána. Dalším úředníkem byl podkladní a v čele hospodářských úředníků byl hejtman.

Další držitel panství František Antonín hrabě Špork v roce 1695 pronajal nebo prodal všech svých 15 mlýnů. Dva ve Vlčkovicích pronajal jeden-horní mlýn Kryštofu Hawlovi a prostřední mlýn Jiříku Hawlovi za roční nájem 25 florenů a 30 florenů. Třetí vlčkovický mlýn Na Hrázi-dolní-rybniční hrabě prodal.

Počátkem 18. století, po neúrodném roce 1701 byl velký nedostatek obilí a krmiva pro dobytek. Lidé jedli chleba z jetele a pro dobytek strhávali došky ze střechy, jen aby vydrželi do jara. V roce 1712 opět dlouho nepršelo, na jaře dva měsíce, což způsobilo opět velkou neúrodu. Na panství byla velká nouze a drahota. Lidé trpěli hladem. V té době vypukly nakažlivé choroby, u dětí osypky, neštovice, rozšířila se úplavice. Nemocemi trpěl i dobytek, zejména koně, kterých ve Vlčkovicích hodně uhynulo.

Ještě ani neodezněly následky hladu, nemocí a neúrody a už nastaly další těžké doby způsobené válkami (1741-1745, 1756-1763).

V roce 1775 propukly v severovýchodních Čechách (např. na Trutnovsku, ve Rtyni v Podkrkonoší) selské bouře proti vlastníkům panství. Hradišťského panství a Vlčkovic se téměř, až na malé roztržky se správcem panství, nedotkly.

V roce 1778 byl vlčkovický lenní statek rozparcelován.

Do roku 1848 patřily Dolní Vlčkovice a Horní Vlčkovice k panství Hradiště. V té době měla každá ves svého rychtáře (starostu). Po roce 1848 došlo ke sloučení obou vsí a tvořily jednou samosprávnou obec Vlčkovice, a to až do roku 1866, kdy byly opět rozděleny.

Dne 7. září 1848 zrušil ústavodárný říšský sněm v Kroměříži poddanství, čímž se vesničané stali plnoprávnými občany. Někteří se stali vlastníky půdy, jiní jejími nájemníky. Vlčkovičtí již nemuseli odevzdávat vrchnosti materiální nebo peněžní dávky a nemuseli konat různé služby (potažní, osobní). Měli možnost zúčastnit se na veřejném životě (např. volby přestavených obcí).

úryvek z knihy
Vlčkovice v Podkrkonoší – Minulost a současnost
2010 – Ing. Václav Němec